Komentář z Jihlavských Listů od druhé nejnešťastnější mámy
Co napsat rodině, která přišla o syna a dává to za vinu naší dceři? Jak napsat, že s nimi cítíte, soucítíte a je vám to líto? Že dceři věříte, že to nezavinila? Máte jenom obyčejný lidský strach reagovat na to, co se děje na internetu. Příčí se vám ventilovat vaše niterní pocity. Vysvětlovat, že nejste tak necitelní, lhostejní, ciničtí, a že trpíte stejně, jako ta druhá rodina. 1 sekunda stačí na to, aby 2 rodiny, aniž by samy chtěly, nic o sobě nevědí, neznají se a přesto se dovídají o svých dětech hrozné věci, i o sobě samých. Prosím, aby už tato diskuze skončila. Nejsem první, kdo o to prosí. Rodině zesnulého chceme vyjádřit hlubokou, upřímnou soustrast. Strach, který mě naplňuje, že se najdou lidé, kteří do mého upřímného a ze srdce psaného sloupečku kopnou, poplivou ho a zesměšní, je velký. Snad moje obavy nebudou naplněny.
Druhá nejnešťastnější máma.
Neberte si to nějak moc osobně, ale co byste chtěla slyšet vy, kdyby Vám tu dceru někdo zabil? Na začátku to vypadá, že popíráte vinu Vaší dcery. Všichni ale víme, že mu jednoznačně vjela do cesty.